Ideální rychlost pro pohodu, vnímání okolí, výdej energie, přesuny na delší vzdálenosti a optimální zvládání nebezpečí je jízda na kole s bagáží. Všechny potřeby, důležité k přežití ve volné přírodě, včetně potravin na dva týdny si člověk uveze lehce na nosiči. Umožní-li mu to ceny, nakupuje po cestě, většinou v supermarketech. Nepotřebuje k tomu ani jazykové vybavení, pokud nenavštěvuje kulturní a historické památky. Příroda je všude zajímavá, krásná, pro svou pestrost a proměnlivost je stále co pozorovat a obdivovat. Nepohoda, pokud není přímo mráz, se zvládá pomocí pláštěnky a šusťákového oblečení. Pohoda, které je vždy přebytek, se pak prožívá s pocity spokojenosti, mnohdy i nadšení a právě ta je zdrojem trvalých příjemných vzpomínek a touhy po znovuopakování trasy.
…Hornatý francouzský ostrov obklopen průzračným mořem, na kterém jsme strávili romantický a nezapomenutelný týden. Jako turisté doposud převážně po horách jsme se na doporučení rozhodli pro změnu – moře. A protože nás odrazují přeplněné pláže potících se turistů vedle hotelů, jeli jsme s CA Jenda na Korsiku – program jsme si naplánovali a zorganizovali sami, doprava stopem a pěšky.
Od svého mládí se toulám po světě. Rumunsko, Bulharsko, NDR, Polsko, dál se většinou nesmělo. Potom s problémy Jugoslávie a dlouhé čekání v beznaději na další. A najednou Sametová revoluce. Otevřený svět. Člověk si připadal jak králík v otevřeném kotci. Mám, nemám, smím? Nedalo se to vydržet. Vyrazil jsem.
Každoročně nás vnitrozemce láká pobyt u moře a mnozí jsou ochotni šetřit na takovou rodinnou dovolenou i několik měsíců. Existují však i způsoby, jak se moře doslova přesytit a přitom zbytečně nevynaložit ani cent. Jeden z nich vám teď vyobrazím na základě skutečných zážitků z loňského pobytu na Sardinii.
Pro dobrodružství v oblasti Presanelly jsme zvolili srpen. Čtyřčlennou skupinu vysokoškoláků doplňoval zralý padesátník, příbuzný jednoho z nás, člověk, který se nebrání cokoliv vyzkoušet, a tak s nadše-ním a rád přijal naši nabídku týdne v Alpách. Dva z nás jsme do italských hor jeli podruhé.
Jezdíme po světě střídavě na kolech, s bágly do hor, jindy jen po vlasti zachovalou přírodou. Zkusíme letos Dolomity, povídá kámoš, a tak je na mně, abych zas vedl přípravy i průběh cesty. Kam, kdy, jak, za kolik, na kolik a kolik? To bývá osnova příprav. Tak tedy začala naše cesta.
Dolomiti... Dolomiti ? Dolomiti !
Italové píší sice Dolomiti, ale mně je bližší česká podoba slova - Dolomity, případně zdrobněle Dolomitky... Proto ten nesoulad nadpisu s dalším textem.
Modř vysokohorského nebe, zeleň luk s osamělými borovicemi a bílými pásy skal a z hloubky dolin se nesoucí zvuk stovek kravských zvonců, ticho a vítr a slunce na vrcholech hor, rachocení karabin na železných lanech, skalní stěny pozlacené západem či východem slunka, tisíce hořců, orchidejí a jiných horských květin, křišťálová voda běžící po vápencových balvanech, zasněžené vršky Alp v dáli... (pokud vám pojmy v předchozích třech šesti řádcích ani trochu nezvedly tep, pokud jste se nemuseli ani o chlup víc nadechnout, pak se vám tento článek dostal do rukou nedopatřením a nebude pro vás to pravé ořechové…)
Bratříčku, čtenáři Karpatských her a Nejkrásnější sbírky, skromný tuláku. Také by ses rád na chvíli skryl před vše pohlcující komerční civilizací, prchl od aut, dálnic, hotelů, slunečníkových pláží, měst a vše provázejících pachů a smetišť? Pak seber svou romantickou duši, bágl a pojď jako my do nekonečných prostor, vůní, zpěvů ptáků, řek, hor, dolin, soutěsek a vodopádů, jeskyní , propastí a bílých stěn. Pojď za svobodou, volností, čistým vzduchem, tichem a dobrými lidmi. V rumunských Karpatech - Transilvánii najdeš tohle všechno a ještě mnohem víc.
... země divokých přírodních krás, lidí skromných, srdečných, nezkažených „moderním způsobem života“, ale také špíny a nepořádku měst, kontrastu chudoby a bohatství… hlavně však země plná míst téměř nedotčených civilizací a pokud přece, pak tito milí lidé jen příjemně zpestří několikadenní putování vskutku skvostnou krajinou. Opravdu, stojí za to navštívit Rumunsko. Většina Čechů jezdí za výlety a poznávat oblasti především západní Evropy - to jim utváří představu v jistém smyslu jen jednostrannou. Pro dokreslení je nutné poznat charakter také zemí východních.
Rodna - pěnišníkové hory (M. Nevrlý: Karpatské hry)
"Pěnišníkové hory. Pod nimi, na pomezí marmarošských hor, jsi jako na Podkarpatské Rusi - cesty vysypané říčními valouny, dřevěné štíty vesnic se táhnou údolími desítky kilometrů. Domy bez komínů a staleté dřevěné kostely, baňaté, v nich stojí velikonoční svíce staré půl tisíciletí. Prašné výhně, kozy i ovce mají splývavou srst a pastevci v láptích a krpcích nosí neuvěřitelné klobouky, starozákonně voní ovcemi. Nahoře, na dva tisíce tři sta metrů vysokých hřebenech Rodnejských Alp, jsou krásné říše: trávy, zelené hřbety, miliony červených rododendronů, nízkých a něžných. Dvakrát denně bouřky, mlhy i slunce.
