Retezat – jezernaté hory

Retezat – jezernaté hory (M. Nevrlý: Karpatské hry)

„Retezat – Jezernaté  hory. Černí buvoli i bílé ovce obcházejí mechatými pastvinami a peřejnatá řeka, syčivá a čirá jako zelené sklo, objímá kruhem celý Retezat. Hlavní  cesta horami se dosud nepodobá tatranské magistrále, jen dobytčí stezka se táhne vzhůru k lukám divokých trav pod skalnaté štíty. Projdeš všude a také svůj přístřešek smíš ještě postavit, kde chceš. Kleč, jalovce a pěnišníky dosud svorně hoří v pastýřských i poutnických ohních. Volní koně zrcadlí tváře ve večerních vodách. Hluboké ticho jezer, u kterých bys rád skončil život. Na obrovských balvanitých srázech kývá vítr vzácnými kostřavami a k lidem odtud není nejblíž: co si nepřineseš, to nemáš.

Do Retezatu, princezny Jižních Karpat, můžeš přijít odkudkoli, ale od jihovýchodu, z údolí Západního Jiu, je to nejlepší. Na jižních svazích v chatě Buta září petrolejky a chléb z údolí tam vynášejí koně. Odtud se pachtí stále dál, vzhůru lesy pak mezi červeným vřesovcem a mokřisky a nakonec jen strmou ovčí štrbinou. Na hřebeni užasneš, v jediném okamžiku se otevře nevídaný pohled – objeví se jezernaté hory. Teprv tam, na větrném sedle nad kobylími jezírky se zjeví Retezat. Nechoď odtud vlevo klečemi po hřebeni, tam začíná bělostný Malý Retezat, vzepnutý vápencový hřbet s nádhernými vzdušnými plotnami a nízkými barevnými květy. Začínají tam hory Godeanu, ještě spatříš jejich krásu. Sejdi do údolí žulových hor, k zelené řece bez mostu a od ní opět vzhůru k jezerům. Nic nenasvědčuje tomu, žes v národním parku. Za pastýři zůstávají pahýly spálené kosodřeviny a ovce koupají kopýtka v čirých vodách. Ne zcela liduprázdno, ale u večerního ohně ještě nikdo neruší hvězdné ticho. Pečení sójových placek na dobytčím trusu – pokrm pro zvlášť odolné. Buvolí sýr darovaný nemytou pastýřkou – jen ti, kdo k němu přikusovali česnek, zůstali zdrávi.“

Úryvek o Retezatu z knihy Karpatské hry od  Miroslava Nevrlého