Pohoří v Černé Hoře

Národní park Durmitor

Národní park Durmitor je součástí horského masivu Durmitor, nacházejícího se na severu Černé Hory u hranic s Bosnou a Hercegovinou. Od roku 1980 je oblast na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Národní park Durmitor se rozkládá na území o rozloze 320 km². 15 horských vrcholů přesahuje nadmořskou výšku 2000 m. Hory jsou strmé a špičaté. Nejvyšší horou pohoří i celé Černé Hory je Bobotov Kuk o nadmořské výšce 2523 m.

Z 16 jezer je největší Crno Jezero (Černé jezero), které je 1 km dlouhé a název získalo podle odrazu jehličnatých stromů na hladině. Je napájeno malými potoky, voda z něj odtéká podzemní říčkou, která se vlévá do řeky Tary, jejíž kaňon je svou hloubkou 400-1300 m jedním z nejhlubších na Zemi.

Durmitor zasahuje do alpinského a středomořského klimatického pásma. Vzhledem k těmto rozdílným podmínkám tu najdeme mnoho různých rostlin a živočichů.
Roste tu asi 1500 druhů rostlin, z toho některé jsou endemity, hlavně hořce, zvonky a divizny. Jsou tu listnaté lesy, bažiny, ve vyšších polohách piniové lesy, kosodřevina, nízké buky. Úbočí hor je porostlé alpinskými loukami s květinami. V údolích Tary roste borovice černá. V lese žijí medvědi, vlci, divoká prasata, kamzíci, divoké kočky, tetřevi, orebice a také asi 130 druhů ptáků.

Celá oblast je tvořena silně zvrásněným druhohorním vápencem, poznamenaným tektonickou činností a působením ledovců. Ledovcový původ dokazují právě velké morénové nánosy a ledovcová jezera, která jsou dnes přísně chráněna. Mezi četné krasové jevy zde patří závrty, jeskyně, propasti.

Oblast je téměř neosídlena, kromě několika vesnic obývaných pastevci.
Durmitor je vyhledávaným cílem horolezců, vysokohorských turistů, cyklistů, rybářů a provozuje se tam i paragliding. Tento jedinečný park je propleten turistickými trasami o délce asi 2000 km. Významným střediskem zimních sportů je malé městečko Žabljak.

Pohoří Bjalasica, národní park Biogradska Gora

Pohoří Bjelasica se nachází v severní části Černé Hory. Nejvyšší vrchol je Crna Glava, která dosahuje výšky 2139 m n. m. Rozloha pohoří je 630 km².

Bjelasica patří k nejkrásnějším pohořím Černé Hory. Tvoří ho tři hřebeny, mezi kterými protékají velké řeky. Bjelasica je na západě oddělena od sousední Sinjajeviny údolím řeky Tary. Sever a východ území vymezují toky řek Lim, Lipešnica a Ravna. Od masivu Komovi dělí Bjelasicu silnice stoupající na silniční sedlo Trešnjevik a od vyššího pohoří Prokletije je masiv oddělen horním tokem řeky Lim.

I ve výše položených hřebenových částech najdeme louky, lesy, dostatek vodních zdrojů a jezer, proto se zde místní obyvatelé ve značné míře věnují pastevectví. Díky tomu může pohoří vzhledem připomínat ukrajinské nebo rumunské poloniny.
Významným ochranným prvkem pohoří je národní park Biogradska Gora, který je nejstarším národním parkem v Černé Hoře. Chrání především vzácný biotop nejzachovalejších pralesů v Evropě. Národní park se rozkládá v severozápadní části pohoří Bjelasica – od řeky Tara až po nejvyšší vrcholek pohoří. Má rozlohu 5,65 hektarů a osmdesát procent celého území tvoří zákonem chráněný prales.

V parku se nachází šest ledovcových jezer a na předním místě je 1200 m dlouhé a průměrně 4,5 m hluboké  Biogradsko jezero. Leží v hluboké dolině (ve výšce 1099 m n. m.) při úpatí vrcholků Bjelasice, nejvyšší tři jsou Crna Glava, Zekova Glava (2117 m) a Troglava (2072 m) a společně tak tvoří ochranný štít porostlý velkolepým lesem se smaragdovým jezerem uprostřed.

V parku roste přes 200 druhů rostlin a 86 druhů stromů, z nichž některé dosahují výšky až 60 m a stáří až 500 let. Tvrdí se, že se na tomto prostoru soustředila veškerá vegetace celé severní polokoule. Od roku 1952, kdy bylo území vyhlášeno národním parkem, zde nejsou povoleny žádné umělé lidské zásahy do života rostlin a živočichů. Národní park Biogradska Gora je zároveň nejstarším národním parkem Černé Hory, významnou vědeckou lokalitou a také vyhledávaným cílem turistů.

Pohoří Komovi

Na jihozápadních svazích pohoří Komovi pramení řeka Tara a na východní straně řeka Lim, jimiž je pohoří ze dvou stran ohraničeno. Komovi získalo název podle svých dvou dominantních vrchů Kom Kučki a Kom Vasojevički. Severovýchodní hranici masivu tvoří údolí řeky Ljubaštica a sedlo Trešnjevik. Ty oddělují Komovi od sousedního pohoří Bjelasica. Dále hraničí s pohořími Zeletin a Prokletije.

Komovi je podobné svou charakteristikou vápencovým masivům Alp. Vrcholy zde mnohdy dosahují velmi rozeklaných a dramatických tvarů. Častým jevem jsou neschůdná, dlouhá suťová pole.

Pohoří Komovi se dělí na dva masivy:

1) Vasojeviča Komovi
Tento 7 km dlouhý hřeben tvořený horami Kom Vasojeviči (2460 m) a Kom Kučki (2487 m). Vasojeviča je tvořena plošinou s průměrnou výškou 1900 m, která jej obklopuje ze všech stran. Zde naleznete většinu značených turistických cest.
Na východě hor, v údolí řeky Perušica, se masiv ostře zvedá z výšky 850 m n. m. skalními stěnami a připomíná pyramidu.

2) Kučki Komovi
Vyplňuje západ a jih pohoří. Změť vysokých štítů a skalnatých hřebenů, jimž vévodí vrchol Surdup (2182 m). Tento masiv je ale velmi těžce dostupný vzhledem k tomu, že se nachází velmi blízko hranice s Albánií.

 


Využijte dopravu do Černé Hory nebo můžete vyzkoušet zájezdy CK Alpina do Černé Hory se zaměřením na přechody hor, turistiku a cyklistiku

alpina_728x90_cernahora01

Comments are closed